26. 6. 2022

Co by se stalo kdybychom se ocitli bez plynu | YouTube Co by KDYBY

Od Jan Rzounek

Závislost na plynu se za posledních několik let prohloubila z důvodu poměrně přísné zelené politiky, která zapříčinila odstup od uhlí a jádra. Evropská unie v roce 2021 importovala lehce přes 40 procent zemního plynu z Ruska a tím tak dokázala být víc zelenější. To ale není nic proti stoprocentní závislosti Česka.

Žhavou otázkou posledních několika měsíců tedy je, zda se Evropská unie odpojí od ruského zemního plynu sama, nebo Rusko odpojí ji.

Částečnou nápovědu nám dává nedávno schválený balíček sankcí zakazující dovoz ruské ropy s výjimkou pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. S plynem to naštěstí není, tak vážné.

Evropská unie není schopná do tří let hodnotně nahradit ruský zemní plyn a Rusko, které vede drahou válku na Ukrajině nemůže přijít o další příjem.

Takhle by to alespoň platilo kdyby se daly předpovídat nejen kroky Evropské unie, ale hlavně Ruska.

Jestli ale dojde k další eskalaci konfliktu, tak k odpojení plynovodu dojde téměř jistě.

Vyvstává tedy otázka, jak Evropská unie nahradí ruský plyn a kde ho vezme.

Zemí které těží zemní plyn je nespočet. Rádi by nám je také prodaly. Problém je ale s přepravou. Zemní plyn se totiž snadno transportuje pomocí plynovodu – je to v podstatě větší trubka měřící často tisíce kilometrů se stanicemi na každém konci – stavba ale trvá mnoho let.

Dobrá, ale stále ho přece můžeme převážet po moři.

Klasický zemní plyn se ale na lodích převážet nedá, proto je zajímavou variantou jeho zkapalněná verze LNG.

Problém nicméně nastává u terminálů, které přečerpávají tento plyn z lodí a kterých je v současné době nedostatek.

Dodavatelské země sice pracují na zvýšení objemu těžby a společně s evropskou unií plánují stavbu nových terminálů. Je to ovšem úsilí, které bude trvat mnoho let. Dá se tedy plyn nahradit ještě něčím jiným? 

Jedním z možných řešení energetické krize je návrat do minulosti a to k uhlí.

Země Evropské unie už léta od uhlí odstupují, protože velkou měrou přispívá ke globálním změnám klimatu. Ptáte se proč se k němu tedy vracet a raději nevyužít obnovitelných zdrojů? 

Teorie je to hezká, ale zelená energetika je zatím závislá na spalování plynu. Lidstvo není schopné ovládat počasí, natož si poručit kdy má foukat nebo svítit slunce.

Dokud tedy nebudeme schopni energii v dostatečné míře skladovat, bude nutné výkyvy nahradit jiným zdrojem, který na povel začne vyrábět.

Plyn je pro tento účel zelenější a technologicky lepší řešení. Uhlí má sice schopnost ho částečně nahradit – dlouhodobé řešení to ale bohužel není, i když by snížená poptávka po plynu v energetickém sektoru pomohla průmyslu a domácnostem, které se závislosti nejsou schopny zbavit. 

Bude nás to stát vysokou cenu.

Ázerbájdžán se již téměř 20 let snaží dostat na Evropský trh se zemním plynem. V roce 2020 se mu dokonce podařilo dokončit plynovod vedoucí přes Turecko až do Itálie. Nicméně prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev, diktátor který prokazatelně porušuje lidská práva a záhadně obohatil sebe a celou rodinu o miliardu dolarů asi nebude tím pravým, kterým bychom chtěli nahradit stávající ruský režim. 

Dalším možným spasitelem Evropy je diktátorský vůdce Turkmenistánu Gurbanguly Berdymuhamedov (ve funkci do 18. Března 2022; nástupcem se stal jeho syn Serdar Berdymuhamedov). Prezident jedné z nejchudších a nejméně svobodných zemí, ovšem se čtvrtými největšími ložisky zemního plynu na světě.

Ten sice není prozatím napojený na jakékoliv plynovod směřující do Evropy, ale od Ázerbájdžánu ho dělí jen kousek kaspického moře.

Otázkou tedy pouze je, zda chceme podporovat dalšího potencionálního kata a přispívat k jeho růstu?!

Nicméně, když se podíváme do tváře současnému vůdci Ruska, asi bychom dokázali i tyto extrémy nějak zkousnout.

Ať už tato situace dopadne jakkoliv, tak po dlouhé době to Evropu donutilo se zamyslet zda je dobrý nápad být příliš závislý na jednom státu. A hlavně nad křehkostí celého energetického systému.